Země

Ledové pláně Antarktidy

Mlýny času semlely mnoho sněhu, než nashromáždily dostatek materiálu pro hnízdo větrů, chladu a sucha, těch nejsilnějších a největších na zemi. Podmínky pro existenci života jsou to věru nelehké a plně dostačující k tomu, aby si ledový kontinent na lidské osídlení nechal zajít chuť. Zvědavosti a rozpínavosti člověka však stálo v cestě i notně vysoké a těžko narušitelné sebevědomí oceánu, který jej obklopuje. V důsledku výše zmíněného si Antarktida ze všech kontinentů nejdéle zachovala auru Země nikoho, a do dnešních dnů v ní platí status quo neboli „stop stav“. Za hranici polární oblasti Antarktidy se považuje tzv. antarktická konvergence neboli linie, kde se studené, severně směřující mořské proudy Antarktidy dostávají pod teplejší jižní (50 ° jižní šířky v Atlantickém oceánu a mezi 55–63 ° jižní šířky v Tichém oceánu). Velikost samotného kontinentu si lze představit asi jen srovnáním s jiným kontinentem, tedy vezměte si zhruba plochu Evropy a severní Afriky nebo Spojené státy americké spolu s Mexikem. Podmořským hřbetem Scotia Ridge, vystupujícím nad hladinu v podobě ostrovů Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje a Jižní Sandwichovy, je pevnina spojená s Ohňovou zemí. Rozlohou je kontinent dvakrát větší než jeho severní protějšek – Arktida. Většinu Antarktidy tvoří náhorní plošina v průměrné nadmořské výšce 2000 metrů. Ledový příkrov, kryjící pevninu v téměř celé ploše, lze bezesporu označit masivním. Tloušťka ledu se pohybuje od 1600 do 5000 metrů, Antarktidu lze bez nadsázky označit za největší mrazák na světě (90 % všeho ledu). Stávající teplotní poměry hluboko pod nulou i v létě (v zimě až -50 °C) nedovolují ledu, aby roztál. Ale kdyby se tak stalo, například změnou globálních klimatických podmínek, zvedla by se hladina moří o sedmdesát metrů. Pod touto těžkou ledovou peřinou se ukrývají pláně horniny, oceánské dno i hory, z nichž ty nejvyšší ledovce prorážejí. Nejdelší pás – Transantarktické pohoří – dělí pevninu na velký sektor na východě a menší na západě Antarktidy, kde se na Antarktickém poloostrově zvedá další pásmo hor s nejvyšším vrcholem kontinentu – horou Vinson (4982 m). Ledová masa roste i navzdory srážkám méně než jeden palec za rok. Tíha vnucuje ledu dostatečnou sílu na to, aby se pohyboval, přičemž směrem k moři se rychlost zvyšuje. Některé ledovce se poté ponoří do oceánu, zatímco jiné formují rozlehlé ledovcové šelfy. Rychlost posunu tři kilometry ročně dělá například z ledovce Pine Island přímo sprintera – je nejrychlejším v Antarktidě. Naproti tomu největší územní nároky si dělá Rossův ledovcový šelf s plochou odpovídající velikosti Španělska.