Hory jako místo hodné obdivu
O krásy horské přírody se pravděpodobně lidstvo počalo zajímat až na počátku našeho letopočtu. V době křesťanského teologa Augustina Aurelia však autoři neobjevili ve světě hor nic příjemného. O málo později ke zcela opačnému názoru docházejí vzdálení Mongolové, a dokonce se v té době vážně zaobírají myšlenkou ochrany přírody, což ztvrzují i vydáním příslušného zákona. Čarovnou krásu hor jako hodnotu popsal ve svých spisech ve 14. století italský vzdělanec a básník Francesco Petrarca. Spolu s touhou po poznání postupně inspirovala další osobnosti, které byly hodny následování. Univerzální duch Leonarda da Vinci spojil příjemné s užitečným, a kromě hledání krásy pro uměleckou tvorbu, počal hory také vědecky zkoumat. Až se někdy vydáte na alpskou Monte Rosu, půjdete právě v jeho stopách. Jako šedesátiletý vystoupil v roce 1511 na jeden z jejích vrcholů. Výpravy do hor se během staletí postupně usadily v mysli lidí jako záležitost veskrze prospěšná tělu i duchu. A horská turistika byla na světě. Vztah člověka k horám vrcholí horolezectvím. Je to symbol maximálního sblížení člověka s horou. Horalé, znalí poměrů, nejprve sekundovali vědcům při poznávání hor, jako horští vůdcové nabízeli své znalosti turistům. A v té době se počala i historie alpinismu. S vývojem turistického ruchu, sportovních aktivit v horách a související ekonomiky, začal člověk do jejich prostředí zasahovat. Budoval silnice, hotely, lanovky a v poměrně krátké době se po tisíciletí nepřístupná krása hor otevřela širokým masám.