Lidé

Limity pro lidská obydlí

Byli jste někdy tak vysoko v horách, až jste měli pocit, že se udusíte? Kyslík je holt ve vysokých polohách nedostatkovou komoditou. Přesto i v některých obydlených lokalitách tento hendikep lidé musí snášet, a nemám na mysli ty zamořené smogem. Jde o nejvýše položená sídla světa, která jsou příkladem lidské adaptace na život ve velehorských výškách. Maximální hranice nebo také \"vertical limit\" lidského přežití je kolem 6000 metrů nad mořem. Extrémní výška je nazývána \"zónou smrti\" a jde hranici kolem 8000 metrů. Žít trvale nad výškou 5500 metrů lidé mohou, ale je pravděpodobné, že budou trpět postupným zhoršováním fyziologických funkcí, které nakonec vede ke smrti. Zvýšení počtu červených krvinek jako nositelek kyslíku je jedním z nejdůležitějších mechanismů adaptace na velkou nadmořskou výšku. Horolezci, kteří plánují trávit čas nad 5500 metrů výšky musí před výstupem kompenzovat nevyhnutelné hubnutí - tzv. buněčný kanibalismus dostatečným přibráním na váze. Vliv výšky na mozek se však nijak obalamutit nedá.