Lidé

Uplynulo 100 let od dosažení jižního pólu

Na začátku zimy roku 1911 byla celá Anglie na nohou. Na svoji druhou antarktickou expedici se vydával Robert Falcon Scott. Britská vlajka dosud držela prim při postupu dál na jih planety. Nikdo tedy nepochyboval, že tentokrát zavlaje až nad samotným jižním pólem. Na jihopolární scéně se však nečekaně objevil muž, který se stal Skottovi okamžitě vážným konkurentem. Roald Amundsen na lodi jménem Fram původně mířil k severnímu pólu. Bohužel předběhl Frederick Cook a Robert Peary, a Amundsen si musel najít jiný cíl. Zmířil proto na jih a postavil norskou základnu ve Velrybí zátoce, tedy na opačném konci velké ledové bariéry než Scott, který zvolí za výchozí bod Rossův ostrov. Drama, v nějž se nakonec změnil boj těchto dvou silných můžů, sledoval celý svět. Pětice Norů – Amundsen, Wisting, Hanssen, Hassel a Bjaaland – dosáhla pólu 15. prosince 1911 předevší díky užití psího spřežení. Cesta jim trvala Po 99 dnů a urazili celkem 3000 kilometrů. Cestou objevili pohoří místy vysoké 4 500 metrů, které nazvali pohoří královny Maud. Pro Skotta nechali na pólu malý rezervní stan. Ten stanul na nejjižnějším bodu planety se svými souputníky Wilsonem, Oatesem, Bowersem a Evansem o čtyři týdny později a jeho cesta byla plná omylů a komplikací, včetně volby použít v polární krajině poníky. Pátrací skupina našla po osmi měsících u 80. rovnoběžky polozavátý stan a v něm jen těla Scotta, Wilsona a Bowerse. Oates a Evans nebyli nikdy nalezeni. Roald Amundsen opětovně potvrdil, jako už několikrát v Arktidě, že jediným spolehlivým prostředkem, který umožňuje existenci v polárních podmínkách, je přizpůsobit se životu jaký vedou Eskymáci. Amundsen zahynul při pátrání po Nobilově vzducholodi Italia v Barentsově moři (1928). Jeho tělo se nikdy nenašlo.