Lidé

První horolezec na světě

Úzkou spojitost člověka s horami nacházíme od pradávna. Důkazy z prehistorické doby jsou například skalní malby, které byly objeveny na mnoha místech kontinentů. Pronikání člověka do hor mělo prostě svůj přirozený vývoj. Kromě toho, že hory plnily jakousi duchovní ochrannou funkci, byly i jako přirozená hradba tou nejvhodnější ochranou proti nevítaným návštěvníkům. Poměrně brzy si lidé uvědomili i užitečnost hor jako zdroje vody, potravy a také obohacení. A ve chvíli, kdy se k lidské přizpůsobivosti drsným podmínkám přidala vynalézavost a dobyvačnost, byly i tyto hradby postupně zdolávány. Za nejvyšší horu světa považovali lidé v dávných časech obvykle tu, která jim byla nejbližší, Vycháme-li však s měřením ze středu planety Země, která je na pólech zploštělá a na rovníku je její průměr největší, je nejvyšším bodem, trčícím do světového prostoru, vrchol vulkánu Chimborazo (6310 m n.m.) v Ekvádoru blízko rovníku. Alexandr Humboldt – přírodovědec a zakladatel systematického výzkumu velehor, byl prvním člověkem, který na tuto horu vystoupil, a také byla dlouho považována za nejvyšší horu světa. Alexandr Veliký již ve 4. století př.n.l. měl ve své armádě speciálně vycvičený "horolezecký oddíl", díky němuž si připsal na konto mnohá vítězství. Můžeme ho směle nazvat "králem vysokohorských turistů", protože prošel tolika horskými pásmy, že to nemá obdoby. Vzpomeňme také Kartagince Hannibala, jehož přechod Alp se slony se zapsal výrazným písmem do horské historie. A také Peršané, Mongolové, Číňané, Napoleon a mnozí další, přes zlatokopy, pytláky a horníky až k vojákům posledních dvou světových válek. Ti všichni zdolávali vysokohorský terén pro jakési nutné či zištné účely. Krásu horských scenérií si lidé začali uvědomovat o pár století později.